Mikroplasty – plastové částice menší než 5 mm – se v posledních letech dostaly do popředí zájmu vědců, ekologů i zdravotníků. Dlouho jsme si jejich přítomnost ve vodách a půdě neuvědomovali, dnes už ale víme, že se nacházejí prakticky všude: v oceánech, řekách, atmosféře, v potravinách, a dokonce i v našem těle. Tento článek se zaměřuje na to, odkud se mikroplasty berou, jak se dostávají do vody a potravin, jaká je situace v Evropě a České republice – a co můžeme dělat pro omezení jejich šíření.
Existují dvě hlavní kategorie mikroplastů: primární a sekundární.
- Primární mikroplasty jsou vyrobeny jako malé částice – typicky v kosmetice nebo průmyslových aplikacích.
- Sekundární mikroplasty vznikají rozpadem větších plastových výrobků působením UV záření, mechanických sil a chemických procesů.
Mezi hlavní zdroje mikroplastů v životním prostředí patří
– Textilní průmysl: Při praní syntetických textilií (např. polyester, nylon, akryl) se uvolňují mikrovlákna, která unikají do odpadních vod. Podle Evropské agentury pro životní prostředí může až 35 % mikroplastů v mořích pocházet právě z textilií.[1]
– Silniční doprava: Opotřebení pneumatik a brzd uvolňuje obrovské množství mikročástic, které déšť odplavuje do kanalizace a vodních toků.
– Kosmetika a čisticí prostředky: Některé zubní pasty, peelingy a mycí gely obsahují mikroperly – drobné plastové částice, které snadno pronikají přes čistírny odpadních vod.
– Rozpad plastového odpadu: V přírodě se plasty vlivem slunečního záření, teplotních výkyvů a větru drolí na menší části a kontaminují půdu i vodní zdroje.
Mikroplasty pronikají do vodního koloběhu především skrze odpadní vody a povrchový odtok. I přes pokročilé technologie čistíren odpadních vod nedokáží být tyto systémy stoprocentně účinné v záchytu mikroplastů. Ty se pak dostávají do řek, jezer a nakonec i do kohoutkové vody.
Ve studii Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka byly mikroplasty nalezeny v 98 % analyzovaných vzorků pitné vody v České republice.[2] Nejedná se však pouze o problém vod – mikroplasty byly detekovány také v potravinách, jako jsou ryby, mořské plody, med, sůl nebo dokonce maso hospodářských zvířat.
Odhady se liší, ale některé studie uvádějí, že průměrný člověk může zkonzumovat až 5 gramů mikroplastů týdně – což odpovídá přibližně velikosti kreditní karty.[3] Část se dostává do těla přes vodu, část přes potraviny a část dokonce vdechováním mikročástic z ovzduší.
Zatímco dlouhodobé účinky na lidské zdraví nejsou zcela zmapované, některé studie již upozorňují na potenciálně vážné důsledky: zánětlivé reakce, oxidační stres, narušení střevního mikrobiomu a hormonální dysbalance.[4] Mikroplasty mohou také sloužit jako nosiče toxických látek, které se na jejich povrchu vážou a mohou se uvolňovat v trávicím traktu.
Evropská unie již podniká legislativní kroky k omezení mikroplastů – v roce 2023 byla schválena regulace omezující používání mikroplastů v kosmetice a čistících prostředcích. V České republice je téma rovněž sledováno vědeckými institucemi, ale v oblasti prevence (např. filtrace odpadních vod, zákaz mikroplastů) máme ještě co dohánět.
Co můžeme dělat?
– Omezit používání syntetických textilií a prát je méně často.
– Používat filtrační sáčky na mikrovlákna (např. Guppyfriend) nebo filtry instalované na pračky.
– Vyhýbat se kosmetice s mikroperlemi – hledejte označení „bez mikroplastů“.
– Podporovat oběhové hospodářství a důsledně třídit odpad.
– Filtrovat pitnou vodu – některé domácí filtry s aktivním uhlím nebo reverzní osmózou zachytí část mikroplastů.
Z pohledu dlouhověkosti představuje chronická expozice mikroplastům potenciální riziko. Mikročástice mohou narušit zdraví střevního mikrobiomu, oslabit imunitní systém a zatěžovat detoxikační funkce jater. Dlouhodobě to může přispívat k chronickým zánětům a urychlování buněčného stárnutí – tedy faktorům, které jdou proti zdravému stárnutí a dlouhověkosti.[5]
Závěrem: Mikroplasty jsou tichou hrozbou moderní doby. Zásadní je nejen jejich vědecký monitoring, ale především uvědomění veřejnosti a ochota měnit návyky. Každý z nás může přispět ke zmírnění problému – a tím zároveň prospět i svému zdraví.
Seznam zdrojů a odkazů
[1] https://www.eea.europa.eu/publications/microplastics-from-textiles
[2] https://www.vuv.cz/publikace/mikroplasty-v-ceskych-vodach
[3] https://www.nature.com/articles/s41598-019-46854-4
[4] https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC6141690/
[5] https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC8341713/
